Jak vzniklo první mýdlo a proč se louhu nemusíte bát
Mýdlo používáme každý den. Ráno v koupelně, večer po práci nebo při koupání dětí. Je tak běžnou součástí našeho života, že nad ním většinou vůbec nepřemýšlíme.
Přitom držíme v ruce výrobek, jehož historie sahá téměř 5 000 let do minulosti.
Za obyčejnou kostkou mýdla se skrývá příběh lidské vynalézavosti, přírodních surovin, chemie i poctivého řemesla. A možná vás překvapí, že princip výroby mýdla se od starověku vlastně příliš nezměnil.
Kde se vzalo první mýdlo?
Nejstarší dochované zmínky o látkách podobných mýdlu pocházejí ze starověké Mezopotámie, přibližně z roku 2800 př. n. l.
Archeologové zde našli hliněné tabulky popisující směsi tuků a zásaditých látek. Pravděpodobně nesloužily jako toaletní mýdlo v dnešním slova smyslu, ale především k praní textilu, zpracování vlny nebo dalším řemeslným účelům.
Podobné směsi později používali také staří Egypťané. Z dochovaných papyrů víme, že kombinovali živočišné i rostlinné tuky se zásaditými látkami a využívali je k čištění i při některých léčebných postupech.
Mýdlo, jak ho známe dnes, tedy nevzniklo během jednoho okamžiku. Vyvíjelo se postupně po tisíce let.
Vyrábělo se mýdlo opravdu z popela?
Tohle je jedna z nejčastějších představ.
Ve skutečnosti se do mýdla samotný popel nepřidával.
Lidé nejprve z dřevěného popela připravili zásaditý výluh, kterému dnes říkáme louh z dřevěného popela.
Nejčastěji používali popel z buku, dubu nebo jasanu. Ten zalili vodou a nechali louhovat. Voda rozpouštěla zásadité soli obsažené ve dřevě a vznikla hnědavá zásaditá kapalina schopná reagovat s tuky.
Právě tato kapalina byla skutečným předchůdcem dnešního louhu.
Jak poznali, že je dost silný?
Tady začíná být historie opravdu fascinující.
Dnes máme laboratorně čisté suroviny, digitální váhy a mýdlové kalkulačky.
Před několika tisíci lety neměli nic z toho.
Sílu výluhu určovali podle zkušeností.
Dochovalo se několik historických metod. Jednou z nejznámějších byl test s vejcem nebo bramborou. Pokud správně plavaly a část vyčnívala nad hladinu, byl výluh považován za dostatečně silný.
Některé prameny zmiňují také test s pírkem, které se v dostatečně silném louhu začalo rozkládat.
Žádné laboratorní přístroje. Jen zkušenosti předávané z generace na generaci.
Proč byla výroba tak složitá?
Protože žádné dva výluhy nebyly stejné.
Každý druh dřeva obsahuje jiné množství minerálů a každá várka měla trochu jinou sílu. Záleželo na druhu dřeva, jeho stáří, způsobu spalování i množství vody.
Výroba mýdla tak byla mnohem více řemeslem než přesnou vědou.
Aleppské a kastilské mýdlo
Jedním z nejstarších dodnes vyráběných mýdel je aleppské mýdlo, které pochází ze syrského města Aleppo. Tradičně se vyrábí z olivového a vavřínového oleje a jeho historie sahá stovky let do minulosti. Najdete ho také v naší nabídce.
Právě z této tradice později vychází také kastilské mýdlo ze Španělska, které se tradičně vyrábí pouze z olivového oleje. Dodnes je považováno za jedno z nejjemnějších mýdel vůbec a u nás ho najdete pod jménem Jemné olivové mýdlo.
Proč dnes používáme hydroxid sodný?
Tohle je otázka, kterou dostávám opravdu často.
Obzvlášť od lidí, kteří se zajímají o netoxickou domácnost.
Mnoho lidí si myslí, že když naši předkové používali louh z dřevěného popela, musel být zdravější než dnešní hydroxid sodný.
Jenže skutečnost je jiná.
Historický výluh z popela nebyl čistá látka. Obsahoval směs různých alkalických solí, minerálů i dalších příměsí a jeho síla byla pokaždé jiná.
Dnešní hydroxid sodný je naopak velmi čistá a přesně definovaná surovina. Díky tomu lze recepturu přesně spočítat a každou várku vyrobit se stejnými vlastnostmi.
Paradoxně je tedy dnešní výroba mnohem lépe kontrolovatelná než ta historická.
Je tedy hydroxid sodný toxický?
Ano. Stejně jako vařící voda nebo ostrý nůž.
Při práci s hydroxidem sodným je potřeba dodržovat bezpečnostní pravidla.
To ale neznamená, že zůstává v hotovém mýdle.
Během procesu zmýdelnění (saponifikace) reaguje s tuky a oleji a vznikne úplně nová látka – mýdlo – spolu s přirozeně vznikajícím glycerinem.
Pokud je receptura správně spočítaná a mýdlo dostatečně vyzrálé, volný hydroxid sodný v hotovém mýdle již nezůstává.
Je to podobné jako při pečení chleba. Použijete droždí, ale výsledkem není droždí. Stejně tak při výrobě mýdla použijete hydroxid sodný, ale výsledkem není hydroxid sodný.
Je mýdlo z popelového louhu více nontoxic?
Tohle je možná nejzajímavější otázka celého článku.
Může se zdát, že když je něco přírodní nebo tradiční, musí to být automaticky lepší.
Jenže vědecké poznatky tomu nenasvědčují.
Pokud jsou obě mýdla správně vyrobena, neexistují důkazy, že by mýdlo vyrobené z louhu z dřevěného popela bylo zdravější nebo šetrnější než mýdlo vyrobené pomocí hydroxidu sodného.
O kvalitě výsledného mýdla rozhoduje především receptura, kvalitní oleje a másla, vhodné přetučnění, dostatečné zrání a pečlivě zvolené suroviny.
Právě to má na pokožku mnohem větší vliv než samotný typ zásady použitý při výrobě.
Co pro mě znamená nontoxic
Slovo nontoxic pro mě neznamená bát se chemických názvů.
Naopak.
Znamená rozumět tomu, jak jednotlivé látky fungují.
Hydroxid sodný není v receptuře proto, aby zůstal v hotovém mýdle. Je prostředkem, díky kterému může mýdlo vůbec vzniknout.
Stejně jako se nebojím droždí při pečení chleba, nebojím se ani hydroxidu sodného při výrobě mýdla.
Mnohem důležitější je totiž to, co držíme v ruce na konci celého procesu.
A právě tam začíná skutečná kvalita.
Závěrem
Od prvních mezopotamských řemeslníků přes starověké Egypťany až po dnešní výrobce ručně vyráběných mýdel vede cesta dlouhá několik tisíc let.
Změnily se nástroje, změnily se suroviny i naše znalosti.
Jedna věc ale zůstala stejná.
Dobré mýdlo nikdy nevznikalo náhodou. Vždy bylo výsledkem zkušeností, pečlivé práce a porozumění tomu, jak spolu jednotlivé suroviny spolupracují.
A možná právě proto mě výroba mýdla nepřestává fascinovat ani po letech. Každá nová kostka v sobě nese nejen pečlivě vybranou recepturu, ale také kus historie, která začala před tisíci lety.